Také máte tak jako já plné zuby těch stejných dovolenkových míst? Unavuje Vás Itálie či Chorvatsko, které jsou přeplněné turisty? Pokud odpovídáte ANO u obou otázek, tak by se Vám mohla líbit stejná dovolená jako ta, kterou jsme podnikli letos v létě. S přítelem jsme se vydali objevovat krásy tajemného a legendami ověnčeného Rumunska.

Jako již poněkolikáté, na serveru www.poctiveletenky.cz jsme vybrali letenky, zaplatili si cestovní pojištění a připravili vše potřebné na cesty. Náš výlet začal krátkou zastávkou a přespáním v hlavním městě Bukurešti. Po této návštěvě jsme zamířili vlakem k naší první destinaci, městu Brašov. Než přejdu k velkolepému popisu toho, co jsme viděli, musím zdůraznit pár důležitých bodů k vlakové dopravě v Rumunsku. První a také nejspíš nejdůležitější bod je nikdy neotálet s nákupem jízdenek! V Rumunsku se vlaky hojně využívají, a proto se Vám může (stejně jako nám) stát, že Vám v pokladně oznámí, že lístky na daný spoj zkrátka už neprodávají. Navíc většina dam, které obsluhují přepážky, neumí nebo nejsou ochotné mluvit anglicky. Dále zmíním to, že kvalita vlakových souprav není příliš vysoká, proto nespoléhejte na klimatizaci nebo možnost nabít si telefon a WIFI signál ve vlaku je v tamních soupravách téměř „science fiction“. Přes všechny tyto nedostatky ale musím vyzdvihnout fakt, že za celý náš pobyt jsme se nesetkali s tím, že by spoj měl třeba jen malé zpoždění. Vše jezdí na stanovený čas a proto jsme neztratili ani jednu drahocennou minutku a ihned po příjezdu do Brašova jsme se ubytovali. Vše bylo snadné, protože ubytování jsme sehnali přímo v nádražní budově, konkrétně v jejím prvním poschodí. Čekal nás malý, útulný pokojíček s hezkým vybavením. Zahodili jsme nepotřebné věci, sbalili malé batůžky a spěchali jsme na autobus. Cíl naší cesty: Hrad Bran, obec Bran. Na tento gotický hrad ze čtrnáctého století jsme se vydali z důvodu jeho bohaté historie. Hrad je obestřen pověstmi o mystickém hraběti Dráculovi, neboli celým jeho jménem vojvodovi Vladovi III. Draculovi. V hradu návštěvník nachází stálou expozici reálné historie hradu ale i mnoho zajímavých informací o pověstech a mýtech, které jsou s místem spojeny. V podhradí je poté možné navštívit imitaci starobylé vesnice nebo si nakoupit suvenýry v četných krámcích. Po prohlídce celého areálu, která netrvala příliš dlouho jsme zamířili k naší další zastávce. Autobusem jsme jeli do nedaleké vesnice Rašnov, kde na nás již od 14tého století čekala překrásná a monumentální pevnost (citadela) Rašnov. Na kopec, kde pevnost stojí, vede pro ty méně zdatné lanovka. K pevnosti lze dojít i pěšky. Jelikož nás začal tísnit čas, zvolili jsme variantu lanové dráhy. Z jejího konce je to k bráně pevnosti co by kamenem dohodil. V pevnosti je možné se volně procházet a z výběžku na jejím středu je nádherný výhled do široké krajiny. Turista může navštívit i jednu z dochovaných strážních věží. Po prohlídce pevnosti jsme se vrátili do města Brašov. Jeli jsme do centra, na náměstí Piata Sfatului, kde je k vidění mnoho hezkých, nově zrenovovaných historických domů. Naši pozornost upoutala nedaleká, mohutná stavba – kostel Luteránské církve, který byl, k našemu zklamání, zavřený. Po celém dni jsme začali pociťoval velký hlad, proto jsme se začali toulat postranními uličkami hledajíc nějakou dobrou restauraci. Zvolili jsme tu s velkou nabídkou typického rumunského jídla. Objednali jsme si tradiční husté polévky „cjorba“, chléb a tamní pivo, které nebylo vůbec špatné a chutí se podobalo tomu českému. Následující den jsme se vydali do hor. Původní plán byl takový, že dorazíme do městečka Busteni, odkud pojedeme lanovkou do půli cesty, a poté se vydáme hezkou procházkou až k místním chloubám, přírodním útvarům Babele. Bohužel jsme rychle zjistili, že lanovka není v provozu. Zvolili jsme proto plán B a najali jsme si místního řidiče, který nás vzal na okružní jízdu horami. Chvíli po startu nás zastihl veliký déšť, který naštěstí přestal právě ve chvíli, když jsme se pěšky vydali na Babele. Kousíček od útvarů Babele jsme se podívali na další skalní útvar – rumunskou podobiznu Sfingy. Několikahodinový pěší výlet pokračoval jízdou k jeskynnímu systému s medvědí jeskyní a pramenem života, kde za velmi nízké vstupné můžete vidět skryté krásy, které dokáže vytvořit jedině příroda. Výlet jsme zakončili v našem „výchozím táboře“ na nádraží v Brašově. Tam jsme také večeřeli v místním bufetu, kde jsme se za velice směšné peníze najedli jako ti nejbohatší králové.

Dalšího rána jsme zabalili všechny naše věci, nasedli na vlak a jeli do města Sinaia navštívit zámek Peleš. Tento zámek byl v dřívějších dobách letní rezidencí krále Carola I. a možná právě proto je tak honosnou stavbou. Zámek byl vystavěn převážně v německém novorenesančním slohu na přelomu 19. a 20. století českým architektem Karlem Zdeňkem Límanem. Před hlavní budovou se i za deštivého počasí tvořily dlouhé fronty. Hlavní budova zámku má nádherný interiér a rozhodně se vyplatí připlatit si za celou prohlídkovou trasu. O kus dál stojící Malý Peleš ovšem také stojí za zmínku (přestože jeho interiéry nejsou až tak honosné). Malý Peleš návštěvníkovi nabízí pokoje zařízené v pozdější době a používané příslušníky královské rodiny. S oběma zámky v zádech a s promočenými bundami naše kroky vedly zpět k městskému nádraží. Mířili jsme do města Sigishvara, kde jsme měli zamluvené ubytování na další noc. Pokoj byl zasazený do městského komplexu rodinných domků s malými dvorky. Nutno říci, že to působilo příjemným a uklidňujícím dojmem. Paní bytná nám dokonce dala na výběr z několika pokojů. Po zařízení potřebných formalit jsme vyrazili na večerní procházku. Centrum města bylo malé a familiérní. Známou uličkou mezi barevnými domky jsme stoupali k městské hodinové věži. Clocktower je jednou z místních dominant a utváří tak charakter města.  Mezi další dominanty, které jsme navštívili patřily robustní dřevěné schody vedoucí k evangelickému kostelu sv. Mikuláše. Jako obvykle nám za celý den ťapkání pěkně vyhládlo. Večeřeli jsme v místní hospůdce a testovali jsme vyhlášenou rumunskou polévku z fazolí a kukuřičnou kaši „polentu“ s vepřovým masem.  S plnými žaludky jsme se zanedlouho ocitli v peřinách a těšili se na další den.

Ráno jsme tradičně pospíchali na vlak směr město Kluž. Počasí nám v tento den vůbec nepřálo a silný déšť byl neustálým společníkem. Přesto jsme se nenechali udolat a viděli jsme sochu krále Matyáše Korvína, jednoho z králů české historie. Socha krále stojí před neuvěřitelně velikým římskokatolickým kostelem svatého Michala, který má též nesmazatelnou historickou i architektonickou hodnotu. Zbytek dne jsme se ve městě přesvědčovali, že Kluž je městem, kde se snoubí moderní náhled na náboženství s neměnnou podobou starých pravidel a k večeru jsme zamířili na náš noční vlakový spoj do přímořského města Konstanty.

K našemu štěstí nás další ráno při příjezdu do Konstanty vítalo sluníčko v celé své kráse. Byla to vítaná změna oproti minulým dnům. Na hotelu jsme nechali všechna zavazadla a zamířili na prohlídku města. V centru města jsme se rozhodli prozkoumat zákoutí místní mešity. Z její vysoké věže jsme měli hezký výhled na zbytek města i okolní přístav. Nejhezčím překvapením byla ale budova bývalého kasina.  Je to secesní stavba z roku 1910. Bohužel dny své největší slávy má již dávno za sebou a návštěvníkům není umožněn vstup do budovy. Mezi naše poslední zajímavé poznatky z jihu Rumunska patří výrazné rozdíly mezi plážemi. Můžete si vybrat přeplněné písky vyhlášené oblasti Mamaia anebo liduprázdné a neupravené plochy ostatních pláží, kam chodí pouze místní. Tyto malé pláže jsou bohužel pokryté velkou vrstvou mrtvých schránek korýšů, které leckdy píchají do bosých nohou. Jinak se jim ale nedá nic vytknout a nám se pro svůj klid líbili mnohem více.

Rumunsko nás velice nadchlo pro svou proměnlivost. Kouzelné bylo pozorovat stopy společné historie z dob dávných králů. Za oba přeživší účastníky této dovolené můžeme tuto destinaci s čistým štítem doporučit!

Autor článku: Tereza Herodesová